Red Bull je již proslulý divokými nápady. Ale vydat se s monopostem formule 1 mimo závodní okruh zní šíleně. A co víc, jednalo se rovnou o jízdu na sjezdovce. Se sněhovými řetězy to nebylo nijak nemožné…
Za volant vozu, který má pod kapotou osm stovek koní, usedl mladý Max Verstappen, který v následující sezóně pojede s monopostem Torro Rosso, „juniorském“ týmu Red Bullu. Vydal se poměřit síly se slavnou rakouskou sjezdovkou Streif v Kitzbuhelu. „Je to skvělá reklama pro formuli 1,“ uvedl ředitel týmu Helmut Marko a dodal, že by si něco podobného rád zamlada vyzkoušel.
Technici nejdříve zkusili vůz co nejvíce nastavit pro následující dobrodružství. Jednalo se o co nejvyšší světlou výšku a hlavně nasazení sněhových řetězů na všechna, nejen zadní hnaná, kola. Výraznou změnou prošel i motor, musel být nastaven pro fungování v nízkých teplotách a hlavně – škrticí ventil byl upraven pro omezení výkonu a tím lepší ovladatelnost vozu. Poté, co vůz dostala na vrchol hory helikoptéra, mohlo začít to pravé dobrodružství. „Miluju lyžování,“ zářil osmnáctiletý mladíček Verstappen po jízdě a hned dodal: „Ale tohle bylo mnohem lepší.“
Pro osobní vozy v zimě (téměř) nezbytnost
Pravdou zůstává, že s pomocí sněhových řetězů lze v zimě zvládnout téměř cokoliv a proto by neměly chybět v kufru žádného vozu, který se alespoň občas vydá za hranice města. V některých horských oblastech jsou dokonce povinné, na což upozorňuje příslušná dopravní značka.
Řetězů je více typů a cena bývá přímo úměrná kvalitě. Hlavně je nutné koupit správný rozměr dle velikosti kol. Levné (cena je od pár stovek) a jednoduché, ale na druhou stranu se složitou montáží, při které je nutné i trochu popojet autem nebo použít hever – to je stručný popis žebříčkových sněhových řetězů. Pro pravidelné používání nejsou, je to řešení pro řidiče, kteří v horách nejezdí a chtějí „něco“ pro případ kalamity.
Pravidelně již lze využívat řetězy s H nebo X stopou, kdy základní řetěz pokrývá větší plochu běhounu. Jsou ale o něco dražší než žebříčkové. Celý povrch pneumatiky pak pokrývají šikmostopé sněhové řetězy. Nejlevnější stojí kolem tisícikoruny, ale kvalitní ocel a jednoduchá montáž i demontáž (mimo jiné oboustranná použitelnost) za to stojí.
Ovšem možností je také využít tekuté sněhové řetězy, které se na pneumatiku nanesou přímo z tuby. Trvanlivost bývá přímo úměrná ceně a vždy je uvedena na obalu. Další kuriozitou je „ponožka na pneu“, tedy textilní sněhové řetězy z Norska – polypropylenové vlákno opletené ocelovým drátem a zatkáno do textilního pásu nepoškodí litá kola, ale vydrží pouze nějakých 300 – 500 kilometrů.
Samotnou montáž je radno si vyzkoušet nejdříve „nanečisto“ před domem a ne během sněhové kalamity, kdy již přeci jen pracuje nervozita. S návodem, který bývá přiložen k řetězům, je vše celkem jednoduché. Hlavní je obout řetězy na kola, která jsou poháněná. U vozů s pohonem 4×4 je sice toto dilema zbytečné, ale zase je nutné mít dva páry řetězů. Jakmile však sníh přestane pokrývat silnici, je nejlepší zastavit a řetězy sundat. Tím se prodlouží jejich životnost a nezapomínejte po návratu domů opláchnout je teplou vodou a důkladně vysušit.