Kdo by neznal vozítka zvaná multikáry. Toto víceúčelové vozidlo pochází z Německa, přesněji z města Waltershausen v Duryňsku. Je to jediná značka, která zůstala na trhu z bývalého komplexu IFA, i když nyní spadá pod firmu Hako.
Poslední východoněmecká legenda
Původně továrna vyráběla zemědělské stroje a přívěsy, založena byla již v roce 1920 pod názvem ADE-Werke. Po druhé světové válce se název změnil nejprve na Gerätebau Waltershausen a pak na VEB Fahrzeugwerk Waltershausen. Tento název podniku zůstal až do roku 1991. Málokdo ví, že výrobce Multikáry patřil do sdružení IFA, stejně jako Trabant, Wartburg, Simson nebo MZ.
Populární multikára se začala vyrábět v roce 1958 a jednalo se vlastně o modernizaci akumulátorového vozíku s dieselovým motorem. Modelu Multicar M 21 se do roku 1964 vyrobilo 14 000 kusů, zájem byl obrovský. Za další desetiletí se továrna prodala 42 500 modelů Multicar M 22 s jednomístnou kabinou řidiče. Typ M 24 se vyráběl do roku 2978 a zhruba polovina z 25 600 kusů šla na export. Vyráběli se zde i náhradní díly na Multicar.
Dvojmístná kabina lákala ještě více
Ještě větší zájem však vzbudil typ Multicar M 25 s dvojmístnou kabinou. Zejména v zemích RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci zahrnující Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Sovětský svaz, NDR, Mongolsko, Kubu a Vietnam) o ně byl zájem, to těchto států putovalo až 70 % produkce. Po roce 1991 byly tyto vozítka vybavovány motory VW a Iveco a do ukončení výroby o dva roky později se typu M 25 prodalo asi 100 000 kusů. Dalších patnáct let pak z továrny vyjížděl „moderní“ model M 26. Aktuální modely univerzálních vozítek pod značkou Multicar jsou M 27 a FUMO.
Uveze i pět tun, ale neubrzdí to
Multicar je skutečně vděčný pracovník. Ač se uvádí, že nejznámější model M 25 s třístranným sklápěčem uveze 2 200 kg, ti, kteří jí zkusili, hovoří i o dvojnásobku. Logicky je ale pak problém takový vůz ubrzdit, a nejde jen o brzy, svůj podíl na tom mají i diagonální pneumatiky na přední nápravě. Komfort pro řidiče obstarává topení, které může v létě chladit, lampička a odpružená sedadla. Bezpečnostní pásy u vozu s maximálkou 52 km/h chybí a rychlosti jsou jen 4. Tu a tam se prý už někomu podařilo na semaforu zařadit zpátečku místo jedničky. Slabší stránkou je motor, který je celkem slabý, ale o to více hlučný.
Multikára je považována za spolehlivý vůz, občas ale zazlobí elektrika nebo prostě díly na multikáry, která už si své odpracovali, naštěstí jsou náhradní díly na nákladní automobily dobře dostupné a také relativně levné. Velkou výhodou je, že prakticky vše lze opravit svépomocí. Auto je konstrukčně dost robustní a jednoduché. Výhodou je umět svařovat, prý se to u tohoto auta občas hodí.
Trochu hůře je na tom multikára se spotřebou, která se šplhá až k 15 litrům na 100 km. Samozřejmě hodně záleží, jak často a jak moc jezdí vůz naložený. Černý dým za multikárou zná snad každý, navíc občas tento vozík ztrácí olej. To jsou ale pro motoristy, kteří potřebují spolehlivého pomocníka, jen méně podstatné detaily.